#This is the beginning!

27. června 2013 v 10:31 | Hana |  My Life!
Takže na začátek se Vám představím, aby jste měli alespoň představu, kdo jsem. Tohle je můj osobní blog a doufám, že se Vám bude líbit. Nevím, proč jsem se ho založila. Možná jsem se chtěla vypsat a podělit se s někým o své pocity, zážitky a o celý můj život.


Na začátek se Vám tedy představím. Jmenuji se Hana Koutná, v srpnu mi bude 16 let. Tento rok se loučím se základkou a budu vítat svůj "nový" život. Život daleko od rodiny, i když je to jen tři hodiny cesty od mé vesnice. Pro mě je to dálka, takže pro moje rodiče je to opravdu těžké. Vždycky jsem byla taková "tatínkova holčička." Byla jsem ta nejmenší, tedy dokud se nenarodila moje mladší sestra, po tom dnu jsem byla velká sestra. Jenže tatínkova holčička jsem pořád, ale pomalu mu začíná docházet, že už to tak dlouho nebude. Jednou prostě příjde den, kdy všichni dospějeme a tzv. víletíme z hnízda, které nám zajišťovalo teplo domova.
Přejdeme tedy ke škole, kterou budu od prvního září navštěvovat. Je to Střední soukromá škola cestovního ruchu a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v Rožnově pod Radhoštěm. Jak už jsem napsala, je to hodně daleko. Od mojí malé vesničky na jižní Moravě je to kolem 130 km. Možná se ptáte: "Proč si nevybrala školu, která by byla blíž?"
Přesně tohle se mě zeptá úplně každý, komu o svém výběru školy řeknu. Tento rok jsme podávali dvě přihlášky na středení šklou. První jsem podala na tuhle školu a druhou na stejný obor do Rýmařova, takže to bylo ještě dál. Všechny školy, které jsem hledala a kam jsem chtěla jít, všechny byly daleko. Udělala jsem to z jednoho prostého důvodu.
"Chci odsud vypadnout!" tohle jsem si říkala, při výběru školy. Říkám si to i teď, protože mám trochu strach, ale tahle věta mě zase postavý pevně na zem. Tohle je totiž jedinná možnost, jak vypadnou z tohoto zapadákova. Od své rodiny, svého osudu, který by mě tady čekal.
Moji rodiče celý svůj život tvrdě dřou, aby něco dokázali. Jenže se jim to nikdy nepodařilo. Trvdá práce bez výsledku, tohle by mohlo být jejich motto. Nechci dopadnou stejně, proto se snažím dostat se co nejdál, nejen ve vzdálenosti mezi mým domovem, ale i ve škole. O svém zážitku ze školy Vám napíši někdy jindy, aby jsem měla vůbec co psát. Můj život je totiž dost nudný, pokud nepočítám své kamarády. Ti mi život vždycky něčím osladí, takže nějaký adrenalin pociťuji.
Další věc kterou Vám o sobě řeknu, jsou takové drobnosti. Na vesnici je zvykem, že máte nějaké domácí zvíře, takže u nás to není výjimka. Doma máme dva psy, morče, dokonce i slepice. A po včerejším dnu i dva kocoury. Někdy Vám možná ty naše miláčky vyfotím, ale dneska se s Vámi loučím. Snad bude zítra čas, aby jsem Vám napsala něco nového ze svého života. Takže...Přeji hezký zbytek dne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti článek?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 :D :D | 30. června 2013 v 17:35 | Reagovat

Mam uplne stejnej umysl... Vypadnout nekam daleko odtud !! :D

2 Hannah Hannah | Web | 30. června 2013 v 18:24 | Reagovat

[1]: Ano, kdo by tady zůstával. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama