#High School.

15. srpna 2013 v 15:00 | Hana |  My Life!
Určitě víte, že škola je za několik dní zase zpátky a u mě je to nastejno, ale je tu jedna změna. Já jdu totiž na střední školu a to do prváku. Pokud Vás něco stejného čeká, neváhejte a přečtěte si článek. Pokud už tohle máte za sebou, taktéž si ho přečtěte a zavzpomínejte, jak jste se cítily vy. A na konec... Pokud Vás to čeká až za rok, nebo dva, klidně si článek přečtěte, alespoň budete vědět, co Vás možná čeká a nemine.


Četli jste mé články, kde jsem Vám řekla, že moje roky na základce nebyli vždycky příjemné. I když naskytl den, kdy jsem našla místo, kam jsem chodila ráda a všechno bylo v pohodě. Jenže i ve mně je nějaká ta část, která mi říká, že to bude zase tak špatné a bude se to opakovat. Po fyzické stránce jsem v pohodě, ale po psychické ne.
Všechny ty zkušenosti a vzpomínky mi říkají, že to bude stejné, ale něco mi říká, že nemusím mít strach. Vlastně já sama nevím, co si mám myslet a jak se cítit, všeho je najednou moc.
Přes facebook jsem se seznámila s několika svými spolužáky, ale stejně je vůbec neznám, nic o nich nevím. Nevím ani co mám očekávat od spolužáků, školy, nebo učitelů.
Založila jsem skupinu, kde jsme pouze mi prváci, i když obory jsou čtyři... Tudíž tam nejsou jen spolužáci, které budu mít ve třídě, ale taky ostatní, jež budu potkávat ve škole. Psala jsem si s některými, ale pořád je neznám... Ale našla jsem někoho, kdo mi padl do oka. Je to dívka, která se mnou bude na stejném oboru - management a turismus. Jmenuje se Diana a je opravdu jiná, ale v dobrém slova smyslu. Je s ní zábava, i když jen přes počítač. Myslím, že jsem se v jednom článku o ní zmiňovala a už tehdy jsem ji brala jako kamarádku, která je tady pro mě. Byla vlastně první, koho jsem měla možnost poznat, taky jsem díky ní poznala svoji "spolusedící" Gabču. S holkami toho máme dost společného, ale přeci jsme každá jiná. Všechny tři máme rády 1D a to nás vlastně dalo "dohromady." Máme stejné názory na školu a myslím, že i dost podobné sny do budoucna. Časem jsem poznala další svoji spolužačku, která má stejně jako mi ráda 1D, ale zatím toho o ní moc nevím, jmenuje se Nikola. Další, která mi toho o sobě řekla něco víc je Gábina, ale vůbec bych nečekala, že se spolu dohodneme na intru. Chápu, že nás asi rozdělí sami, ale když tak vím s kým bych chtěla na pokoji být. A něco podobného je to i s mojí "spolusedící" Gabčou, ale snad nás nechají spolu sedět.
Další věc jsou předměty a jednoduše co se tam budu učit. Znám předměty, které škola na tomto oboru vyučuje, ale rozvrh zatím nemám. Což je pro mě dost nevýhoda, když nevím v kolik mi v pátek končí vyučování. Já se totiž budu muset dostat na autobus, ale sama nevím jak... Další hrozná představa!
Zpátky k předmětům... Dia mi říkala o fiktivní firmě, ale já vůbec nevím co to je. Snažila se mi přiblížit tento předmět a vysvětlovala mi co by to mohlo obnášet, ale já ji stejně nechápala. Našla jsem si to na Wikipedii, ale přeci jen to není ono. Vždycky je všechno tak odborné, že to stejně nepochopím. Pochopila jsem hlavní důvod proč je tento předmět na mojí škole a možná i co bude obnášet, ale živě si to nedokáži představit.
Pokud bych Vám měla vypsat, každý předmět a můj dojem, nebo jak ho celkově vnímám a co si o něm myslím, byli bychom tady dlouho. Pouze tento předmět je tak trochu jiný a ostatní není tolik zajímavé, zatím. :D
Nakonec je tady internát, který na mě čeká a já se tam 1.září pojedu ubytovat. Určitě se pokusím Vám udělat článek, abych všem přiblížila jak to tam vypadá a mohly jste si to představit. Pokud bude možnost a čas, tak zkusím pokoj vyfotit a dám Vám se fotku, třeba se do záběru dostanou i moje spolubydlící. :D
Určitě jste si všimly, že jsem psala v množném číslo, což je fakt. Pokoj je totiž pro tři dívky s vlastním koupelnou. Na každém patře jsou společné místnosti, kde se můžete dívat na televizi, zahrát si stolní fotbal a nebo jen tak pokecat. Internát je spojen pro dvě školy, ale druhá škola je spíše "klučičí." Neříkám, že tam nejdou i holky, ale většinou tam chodí kluci. Takže jsou poslední dvě patra jen pro holky a ty ostatní mají kluci. Z toho je jasné, že luků tam bude mnohem víc. Pokud si myslíte, že je to nějaká výhra, tak Vás chci ujistit, že mě je to jedno a já se budu soustředit pouze na školu. Dia je takový můj důvod, proč nesedět pouze u učebnic. Ona bude ten noční živel, co mě vytáhne od psaní domácích úkolů a doslova mě dotáhne na nějakou diskotéku. Už se můžete těšit na moje články, které budou opravdu zajímavé. :D
Co víc napsat o intru? Asi jen to, že mám strach a vůbec nevím co čekat. Vůbec nevím co si vzít za věci, protože já mám narvané skříně oblečením a asi si tam odstěhuji všechno. Moje mamka je za stejného názoru, že je lepší si vzít skoro všechno a potom je měnit o víkendu... Určitě to chápete. ;D
Pokud máte nějaký tip, jak se připravit na intr, nebo i do školy, budu ráda, když se se mnou podělíte. Dost by mi to pomohlo, ať to bude cokoli. K internátu se pojí i cesta autobusem a z toho taky nějaké obavy mám, ale jsou mnohem menší, když jsem si tu cestu jednou zkusila. Jen jednou je lepší, než vůbec. Jela jsem s mamkou a byla to vcelku nudná cesta. Jen nevím kde se ve mně vzal ten pocit, že bych si to hned zopakovala. Možná jsou to abstinenční příznaky, které se projevily po jednom okusení - zase jsem se vžila do pocitu, kdy můžete jen tak sedět a vyhlížet z okna. Ten pocit, že jedete a nemusíte s nikým mluvit, nikomu na nic neodpovídat... Jste tady jen vy a můžete přemýšlet co Vám hrdlo ráčí. Já tenhle pocit přímo miluju a za ty tři roky, které jsem dojížděla do školy jsem si ho opravdu zamilovala a teď mi neskutečně chybí. Jsem ráda, že jsem si vybrala takovou školu, i když je daleko a nebude možnost zajít k babičce, nebo si vzít věci a zavolat ať pro mě taťka přijede.
Cesta mi trvala asi deset minut autobusem a teď to bude... Hodina do Brna, asi tři hodiny do Rožnova a to nepočítám objížďky, nehody, špatné počasí a mnoho dalších nevyhnutelných situací, které mi můžou znepříjemnit cestu a já se dostanu domů/do školy hrozně pozdě.
Mám strach, že se někdy domů ani nedostanu a bude pro mě muset taťka přijet. Moji rodiče jsou vcelku klidní, ale někdy je popadne přehnaná starost a dopadne to takhle: "Měla bys mít sebou nějaké peníze, které bys použila, když se něco stane po cestě. Musíš se někde ubytovat." Tyhle věty jsou ve zkratce přesně to, co řekl taťka, když jsem se s ním bavila o dojíždění do školy. Takže mě vybaví nějakými penězi, když bych se musela ubytovat v nějakém penzionu, nebo co? Tohle mě dost vyděsilo, ale já doufám, že se to nikdy nestane. Jediné co mi to neulehčuje je fakt, že jsou tam hory a sníh, který je vážně všude.
Byli jsme tam na dnu otevřených dveří někdy v lednu a řeknu Vám, byl to zážitek. Byla to krása na pohled, ale představa, že tudy pojedu autobusem a něco se stane... Mám z toho strach a to upřímně!
Jenže je tak tak úžasná škola a jsem moc ráda, že jsem ji našla, že jsem se tam dostala. Jsem na sebe pyšná a myslím, že tohle je to co chci. Vážně mi to za to stojí? Ano! Tohle je ten důvod, který mě drží na zemi a zároveň se mě snaží připravit, aniž bych se vyděsila. Všechno zlé je pro něco dobré, ne?!
Možná si teď říkáte, proč jsem tedy šla tak daleko? Myslím, že jsem se o tom v jednom článku zmiňovala, ale zkusím Vám to přiblížit o něco víc.
V osmé třídě jsem si vybírala střední školu a nevěděla jsem co vlastně hledám. Co bych mohla dělat do budoucna? Co by mě bavilo? Nakonec jsem zkusila hledat školy, které jsou pro budoucí stylistky a vizážistky. Nic jsem nenašla, takže jsem se rozhodla. Jdu na kosmetičku a dál to řešit nebudu.
Moji rodiče mi říkali, že je jim to jedno, ale musí mě to bavit. Já jsem to taky věděla, ale co jiného bych měla dělat? Nic se tedy nezměnilo a já zůstala u výběru, který jsem už měla vybraný. Měli jsme dvě přihlášky a já si ty své už rozhodla.
"S takovou se nedostaneš na vysokou!" řekla mamka a já ji nechápala. Je to moje rozhodnutí a nechápu co se do toho plete, takže jsem ji ignorovala a dál si stála za svým.
V deváté třídě jsem začala váhat, co když to není ono, ale co jiného bych mohla dělat? Nic se nezměnilo. Všichni se mě ptali kam jdu a já vždycky odpověděla: "Ještě nevím, rozhoduji se." Nevěděla jsem co říct a taky se styděla, že jdu jen na obyčejnou kosmetičku. Většina mé rodiny má vysokou a já potřebovala dokázat všem, nejen svým spolužáků, učitelům a rodině, že mám na víc. Hledala jsem ve dne v noci, každou volnou chvilku jsem byla na notebooku a hledala vhodnou školu, ale nic jsem nemohla najít.
Kosmetička, výtvarnice, architektka, návrhářka a poslední bylo zase kosmetička... Přesně tohle je můj seznam, který jsem si časem udělala. Jak je vidno, skončila jsem zase u kosmetičky a nevěděla co mám teď dělat. Všichni naléhali a já neměla odpověď na jejich otázku. Co teď? Je to tak jednoduché! Už dávno jsem věděla co chci dělat, ale mám na to?
Moje známky se začali zlepšovat, protože jsem potřebovala jistotu, kterou jsem pomalu taktéž získala. Pololetí se blížilo a já se pořád rozhodovala. Jednou jsem si sedla k notebooku a našla stránku, kde jsem uviděla střední školu a klikla na odkaz. Prohlídla jsem si ji a pak usoudila, že tohle je to co v životě chci a k čemu se mám přiblížit. Bingo! Měla jsem to co jsem celé ty roky hledala, ale teď nastal problém. Je to soukromá škola, musím být na intru a vypadá, že bude dost těžká. Musela jsem začít sama ze sebou něco dělat a taky jsem začala.
Pololetí je tady a já se konečně rozhodla! Měla jsem vyznamenání a víc jsem nepotřebovala. Moji rodiče mi věřili a nic mi nedokázalo vyvrátit mé rozhodnutí. Když jsem nad tím jednou přemýšlela napadlo mě, že tohle jsem už dávno chtěla.
Když jsem byla malá chtěla jsem být letuška a cestovat, i když jsem neměla rozum, jako teď... Bylo mi jasné co chci a toho jsem také dosáhla. Tenhle sen jsem "vyhodila" v šesté třídě, když jsem dostala čtverku z anglického jazyka.
Možná se mi tenhle dětský sen taky splní, ale mám k tomu našlápnuto, což je víc než povzbudivé.

Teď bych byla ráda, pokud se podělíte jak se vy připravujete a jaký máte pocit ze střední, nebo jaké byli Vaše pocity při nástupu do prváku. Znáte své spolužáky a co si o nich zatím myslíte? Jaký máte plán, nebo systém v přípravách do školy? Jdete daleko a na intr, nebo jste zůstali blíže k domovu? Jaký byl výběr Vaší školy? Pokud si článek přečtete, byla bych ráda, když zanecháte koment, nebo dáte hvězdičku. Potěší to, takže děkuji. :)

Tady je odkaz na školu, kam se chystám - http://www.sscrroznov.cz/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | 15. srpna 2013 v 19:54 | Reagovat

Už jsem psala že jdu taky na střední a musím říct, že moje pocity jsou stejné, i když jsem více nervozní, protože já ještě ani jednoho spolužáka neznám a bojím se, že zase skončím sama. Z dojíždění mám trochu strach. Přece jenom jsem nikdy nedojížděla (měla jsem to 15 min. od školy chůzí) a vážně nevím co se stane když bude mít vlak zpoždění a tak dále. Na intr sice nejdu, ale myslím že to nebude takové strašné a pokud tam je více kluků tak to budeš mít velmi zajímavé. Škola asi nebude tak strašná, nejdůležitější je první půlrok. Podle toho si dělají učitelé obrázek. Neboj já jsem se dozvěděla, že jako třídní budu mít největší fůrii na škole (doufám, že to nebude tak strašné) a to jdu na gyml, strašné. No já to prostě neumím napsat stručně. Nakonec hodně štěstí na škole.

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 20:02 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že si vždycky najdeš čas a přečteš si ty moje pocity a myšlenky.
Věřím, že obě budeme mít dost problém nějak se začlenit, ale když to zvládli jiní, proč ne mi. :)
Vidím, že dojíždění je všude stejný problém. :D :)
Zajímavé to rozhodně bude, alespoň bude víc článků. :D
Tak to bych měla první půl rok zamakat a ukázat se v nejlepším světle.
Taky tam jedna je, ale snad to nebude moje třídní. ;D
Taky ti nakonec přeji hodně štěstí a snad ta fůrie nebude tak hrozná. :)

3 Ája Ája | 15. srpna 2013 v 20:07 | Reagovat

[2]: Taky doufám, že to nebude tak strašné a já si najdu čas vždy,když tak dobře píšeš. A já nelžu.

4 Hannah Hannah | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 20:12 | Reagovat

[3]: Já vím, že ti můžu věřit. A to si na tobě taky opravdu cením. :)
Děkuji, Áji.

5 Ája Ája | 15. srpna 2013 v 20:16 | Reagovat

[4]: Není zač a já jsem ráda, že někdo čte ty moje sáhodlouhé komenty. A já děkuju za úžasný blog a taky za úžasné články. Už bych měla přestat spamovat takže jdu.

6 Hannah Hannah | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 20:21 | Reagovat

[5]: Já je čtu ráda. ;) Takže si navzájem poděkujeme a půjdeme... Dobře. ;D Díky, Áji.

7 neverbeanother neverbeanother | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 11:35 | Reagovat

Sice už je to dávno, co jsem se já chystala do prváku na střední, ale taky jsem měla hodně smíšené pocity. Nešla jsem tam s žádnou kamarádkou ze základky, prostě sama do úlně nového prostředí. Ale všechno dopadlo dobře, střední byla skvělá a dodnes na ni ráda vzpomínám. Taky jsem si tam našla nejlepší kamarádku, se kterou se stýkáme dodnes. PS: studovala jsem na úplně stejné škole, kam se ty chystáš :-)

8 Hannah Hannah | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 11:53 | Reagovat

[7]: Nemůžu uvěřit, že jsi tam studovala. Vážně mě to zaskočilo. Pokud by ti to nevadilo vcelku bych ráda věděla o škole, učitelích a tak nějak o všem co se školy týče, mnohem víc. Je mi jasné, že to asi nebude úplně stejné jako to je teď, ale určitě toho víš o škole hodně a můžeš mi o tom říct víc. A pokud jsi byla na intru... Vážně se potřebuji ujistit, že to bude v pohodě. Pokud ti to tedy nebude vadit a ráda se podělíš o své zkušenosti, tak mi můžeš napsat na facebook. Jestli se tak rozhodneš, vážně ti budu moc vděčná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama