#Boys!

2. října 2013 v 16:30 | Hana |  My Life!
Zvláštní úvodní obrázek, ale tenhle článek se bude týkat kluků. Je to taková oslava, ale to pochopíte, když si článek přečtete. Protože za poslední dny se toho stalo opravdu hodně.


Už je to několik týdnů, co jsem nebyla na blogu, ale chci Vám to vynahradit. Například teď mám super nápad na nějaké články, ale nemám čas. Ve škole je toho hodně, chodím pozdě na intr a k tomu mám hodně rozpracovaných prezentací. Prostě mě ta škola vyčerpává a nemluvím o víkendu, kdy jsem zaneprázdněná... Teď je u nás vinobraní, což znamená hodně práce, ale tyhle poslední dva týdny to bylo pro mě spíše hezké období.
Hlavní a vlastně ten jediný důvod je kluk, který se mi líbí asi tři roky. Vlastně nevím jak to napsat, protože jsem pořád taková... Jednoduše jsem zamilovaná. :3
Nějaké informace o něm? Jmenuje se Pepa, je mu 20 a tenhle rok bude dělat maturitu. Právě teď je na týden v Srbsku, takže se těším na 12.10., kdy by měl přijet. Poslední dva týdny proběhli následovně...
Před dvěma týdny jsem přijela v pátek a v sobotu přijel Pepa i s rodinou (mamka, taťka, brácha). Nestalo se nic extra, jen jsme si povídali, ale jinak normálka. Ovšem tenhle týden to bylo víc zajímavé... My spolu vlastně chodíme od 14.9., jenže zatím jsme na sebe neměli moc čas, proto to mezi námi tak ani nevypadalo.
Když přijela jeho rodina, hned mi jeho mamka musela ukázat co mi koupila. Nakonec z ní vypadlo, že to koupil Pepa, ale já myslím, že to koupili spolu... Co to je? Náhrdelník, takže snad bude i nějaká fotka. Je naprosto úžasný! Růžové skleněné srdíčko na bílých a růžových šňůrkách - na to, že růžovou nemusím, tak tohle jsem si zamilovala.
Přijel asi půl hodinky po jeho rodičích na své motorce a já byla "náhodou" u dveří, takže jsem mu otevřela. Můj zrak se upnul na dokonalou a modrou (což je opravdu důležité) motorku, ale hlavně na toho dokonalého kluka s helmou v ruce, úžasné kombinéze na sobě a krásnými rozcuchanými vlasy. Co dodat k jeho dokonalosti, když šel ke mně? Nic!
Už jsem čekala nějakou pusu na tvář, nebo alespoň objetí, ale v tu chvilku se na něj vyřítili ostatní. Pouze mi zamával a ten úsměv, jenž mi věnoval... Byla jsem zatím spokojená.
Den uběhl a už jsme seděli doma a povídali si, potom chlapy (taťka, jeho taťka, můj brácha) odešli do sklepa, že tam ještě mají práci. Pepa nám zatím spravoval něco v garáži a já s mamkou a tetou uklízela.
Když byl konečně čas, využila jsem situace a zase "nenápadně" šla do garáže, ale mamka mi jako náhodou dala jeho kávu, že mu ji mám přinést. Taky mám víc štěstí, než rozumu. :D
Přinesla jsem mu ji a on mi poděkoval, pak jsem si prohlížela garáž, abych vůbec zjistila co dělá. Po prozkoumání jsem zjistila, že opravuje náš traktor. Celou dobu jsme tam byli sami, ale nic se nestalo. Ptala jsem se na nějaké otázky k jeho škole, prázdninách a tak podobně, ovšem potom to bylo o něco lepší.
Kolem čtyř hodin odpoledne mi pomohl se čtenářským deníkem, ale to bylo spíš na deset minut. Po šesté hodině řekl, že se jede projet na motorce a já se culila v rohu místnosti a čekala co řekne... Přesně tak, řekl tu větu, kterou jsem chtěla.
"Klidně se můžeš projet se mnou, jestli chceš." Jeho úsměv mě ozářil a já pouze slabě přikývla a podívala se na svou překvapenou matku.
Chvíli mi trvalo přesvědčit mamku, ale nakonec jsem mohla, i když jsem vypadala jako úplný idiot. Moje mamka říkala, že mi bude zima a podobně, ale nakonec v pohodě. Seděla jsem na motorce a rukama objímala svého kluka a k tomu měla plno adrenalinu v krvi.
Přemýšlím co dalšího úžasného se stalo, ale krom jízdy na motorce, povídání si, čtenářského deníku a držení se za ruce... Vlastně nic. Ovšem pro mě je tohle všechno něco úžasného a nového, proto jsem z toho tak... Já sama nevím co mi je, prostě jsem teď taková nesvá. Nedokážu se soustředit a k tomu na něj pořád myslím. Teď je v Srbsku a přijede až v sobotu, což je dobrý, protože k nám má přijet 12.10. Hrozně se těším, takže chápete, že teď nemám moc náladu na něco jako je CL, nebo cokoli jiného... Prostě až bude nálada a nebudu dělat úkoly do školy, určitě se zase něco objeví. Ať už to bude článek, nebo další díl. ;)
Dám Vám sem fotku motorky a možná náhrdelníku, dokonce mám fotky sebe a Pepy, když jsme se připravovali na tu jízdu okolím na jeho motorce. Moje mamka a i ta jeho to dost prožívají. :D

Pokud máte nějaký dotaz, nebo cokoli - ptejte se! Odpovím Vám hned jak budu moct, ale hlavně jsem na notebooku večer. A omlouvám se za kvalitu fotky, popřípadě fotek. :)


Tady jsem s Pepou a tuhle fotku mám i na fb, ale hlavně jsem z ní úplně mimo. Snad i moje spolubydlící už na mě musí být naštvaná. Mluvím o něm snad pořád a to nechci zmiňovat, jak často se na jeho fotky dívám (hlavně na tuhle). :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | 2. října 2013 v 17:48 | Reagovat

:D :D Neznám to, ale přeju ti to. A ta fotka je úžasná :D

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 2. října 2013 v 18:00 | Reagovat

[1]: Děkuji, taky si myslím. :D :3

3 Nicole Nicole | E-mail | Web | 5. října 2013 v 11:46 | Reagovat

Já to znám... a už to nikdy nechci zažít... Nebo... Aspoň ne v blízké době... Protože... Bolí, když se něco nepovede.
ale přeju ti, aby ti to vydrželo co nejdéle :'))

4 Hannah Hannah | E-mail | Web | 5. října 2013 v 13:42 | Reagovat

[3]: Moc děkuji a taky v to doufám... :) Bolí a hodně... :/ :)

5 Pyčusek Pyčusek | 14. října 2013 v 19:42 | Reagovat

Ty jsi pyča

6 Hannah Hannah | E-mail | Web | 15. října 2013 v 15:38 | Reagovat

[5]: A ty jsi vážně frajer, když se ani nepodepíšeš, abych věděla, kdo si to o mně myslí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama