#Freedom.

30. listopadu 2013 v 19:17 | Hana |  My Life!
Konečně se cítím líp. Řekla jsem pravdu, i když jsem věděla, že to takhle dopadne... Stálo to za to!

Jane... Tohle si nečti! Doufám, že časem pochopíš, že bys na můj blog chodit neměl. Mám tě ráda, ale tohle má být blog, o kterém nikdo z mého blízkého okolí nebude vědět... Takže mi to kazíš. :/

Před hody, které Vám přiblížím v dalším článku, jsem řekla svojí kamarádce Dianě pravdu... Řekla bych Vám ji, ale protože vím, že na můj blog má přístup i Jane - jeden kluk z intru, který by to nepochopil - nemůžu.
Až bude po všem a všechno bude tak jak má být, určitě o tom napíšu článek a vlastně se vyspovídám. :D
Říkala jsem Dianě, že to nepochopí a bude na mě naštvaná, i když k tomu nebude mít důvod. Trvala na tom, stála si za tím, že jí to mám říct... Teď se se mnou nebaví a je naštvaná. Příblížím Vám, co se mi stalo, ale ještě musím zmínit, kousek z minulosti, abyste mě pochopily...
V minulém článku jsem zapomněla (je mi to trapné) napsat, co se mi stalo, když jsem byla v šesté třídě.
S kamarádkou jsem šla ze školy a jeden kluk, který je problémový a ještě k tomu má psychickou poruchu - to znamená, že je prostě šílený a sám někdy neví co dělá. Jel celou cestu za náma na kole a ani jedna z nás si toho nevšímala, dokud neprojel okolo nás a neplácl mě po zadku. Potom zastavil kousek před námi a my utíkali do jednoho obchudu. Kamarádka se sice smála, ale mě to příjemné nebylo... Další den mi řekla, že to udělal i jí. A ke konci týdne jsem od mamky zjistila, že má problémy se svým uspokojením, takže se to může opakovat. Měla jsem strach a doufala, že se to znovu nestane.
Toho kluka jsem potkávala na zastávce, v obchodě a jen tak na ulici.
Od té doby se nikdy neusmívám a když jdu sama po cestě můj výraz (jak říká moje mamka) vypadá jako "vražedný pohled."
Nejen v šesté třídě, ale časem jsem narazila na dalšího kluka, který mě otravoval a dolízal za mnou. Doteď je otravný a pořád na mě zírá tím nechutný a nadrženým pohledem. Prostě hnus!
Mamka mi říká, že to časem bude v pohodě, ale mám si dávat pozor. Před dvěma dny si mě chtěl přidat na fb do přátel a na hody za mnou chodil jako idiot, nemluvím o jeho snaze si sednout vedle mě a komunikovat se mnou.

Ve škole je jeden kluk, který se podobá tomu v šesté třídě, ale má jiný problém, ovšem skoro stejný. Seznámily jsme se a já myslela, že to bude všechno.
Holky se mi smály, protože byl otravný a chtěl, abych s ním šla někdy ven, ukázal by mi Rožnov... Byl totálně otravný a já se ho potřebovala zbavit. Několik dní si ze mně holky dělaly srandu a pořád se mi smály, dokonce i moje spolubydlící, ale ta toho po jednom dni nechala. Diana se mi smála spolu s její kamarádkou Míšou a plus Bára, Lucka a jejich spolubydlící Nikča Ž. Vždycky jsem se nad tím pousmála a nechala to tak, ale hrozně mě to nasralo a byla jsem nejen naštvaná - spíš jsem byla nešťastná. Na tohle mám vážně smůlu a prostě jsem to musela říct mamce.
Proto mamka chtěla řešit "to," co se stalo, ale řekla jsem, že tomu chci dát ještě nějaký čas a ono to určitě přejde... Byla to chyba, já jsem se mýlila.
Další týden jsem jela domů a ten kretén se objevil na autobusáku taky. Myslela jsem, že mi něco řekne a pak odejde, ale zase jsem se mýlila.
Sundal si čepici, natahoval ke mně ruce a začal mě objímat, dal mi pusu na tvář, i když se pokoušel o víc, potom se usmál a pomalu odešel. Stála jsem tam a najednou jsem chtěla - někoho zmlátit, začít křičet, brečet a rozbíjet věci. Ovšem já jsem tam jen tak stála a zírala před sebe, abych to udžela v sobě. V ten den jsem večer brečela jak malé dítě a usínala v slzách. Další den jsem všechno řekla mamce a ta začala nadávat a řekla, že tohle tak nenechá. Na rodičáku se o tom bavili moji rodiče s učitelem a já pak s ním musela mluvit taky. Jeho třídní si s ním promluvil, ale ten debil to tak nenechal a začal se ptát, kdo si na něj stěžoval. Pak, až se všech zeptal, přilezl za mnou. Já ho odbila, že to vím, ale neřeknu mu, kdo to byl. Opravdu jsem se naštvala a udělala, co mi řekla mamka. Přestala jsem s ním komunikovat a prostě ho ignoruji. On se diví proč, ale to mi je fakt u prdele!
Jenže to není konec. Mamka měla strach a řekla, že bych s tím měla něco dělat... Vymyslela lež, která podle ní "nikomu neublíží" a všechno bude v pohodě.
Teď ta lež ublížila Dianě, nepomohla mi, ale spíš se cítím poníženě a snad i hůř... Nikdo o tom neměl vědět, ale já to řekla první Nikči - moje spolubydlící, pak Báře a teď i Dianě, ale jí jsem řekla všechno, co se stalo s tím kreténem + lež. Taky o tom od včera ví můj kamarád Peťa (nový spolužák cca od října). Nevím, co mám dělat. Jenže nikdo neví o tom, co se stalo před tím...

Mamka říká: "Kdyby to byla opravdová kamarádka, bude se soustředit na to, co se ti stalo. A to, že jsi jí lhala, nechá tak, i když je to blbost. Vážně nevím, proč je na tebe naštvaná."
Nikča - spolubydlící: "Jsi až moc hodná a ona tě jen využívá, dávej si na to pozor."
Peťa: "To ji přejde."

Chci to nechat být, ale nedokážu to. Nesnáším, ten pocit, když je na mě někdo naštvaný a hned se snažím to napravit. Moje mamka říká, že to nemám dělat. Jsem vážně tak blbá!

P.S. Teď připravuji další článek, který bude o našich hodech, ale přídám ho až v průběhu týdne. Další část CHIS bude spíše koncem následujícího týdne. :)
Jane... Jestli jsi to četl, tak se o tom před nikým nezmiňuj a nech si to pro sebe. Radši mi o tom ani neříkej, jinak budu naštvaná ještě víc. -_-

Máte podobnou skušenost? | Co si o tom myslíte vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama